Katukina (Noke Koi) kmen

Na pomezí brazilských států Acre a Amazonas, podél řek Campinas a Gregório, žije domorodý národ, kterému vnější svět říká Katukina. Sami toto jméno nikdy nepoužívali — je to označení, které jim podle jejich slov „dala vláda". Mnozí z nich dávají přednost jménu Noke Koi, což v jejich jazyce znamená „praví lidé". Právě tento rozpor mezi vnějším pojmenováním a vlastní identitou dobře vystihuje jejich příběh: národ, který navzdory více než stoletému tlaku zvenčí dokázal uchovat svůj jazyk, společenskou strukturu i tradiční medicínu.

Jméno, které přišlo zvenčí

Termín „Katukina" používali už od první poloviny 19. století misionáři, cestovatelé a vládní úředníci — a to poměrně nahodile, pro několik jazykově zcela odlišných skupin v oblasti řeky Juruá. Dnes se toto označení vztahuje na tři skupiny: jednu z jazykové rodiny katukina v oblasti řeky Jutaí a dvě ze skupiny Pano ve státě Acre. Národ, o kterém píšeme, patří k té druhé.

Skutečná identita Noke Koi se neopírá o toto vnější jméno, ale o šest klanů, do kterých se dělí:

• Varinawa — lidé Slunce
• Kamanawa — lidé Jaguára
• Satanawa — lidé Vydry
• Waninawa — lidé Palmy broskvové
• Nainawa — lidé Nebe
• Numanawa — lidé Holubice

Tato klanová jména odrážejí hluboké sepětí s přírodou a kosmologií pralesa. Zajímavé je, že většina těchto názvů se shoduje s názvy podskupin národa Marúbo z povodí řeky Javari — když se obě skupiny v 90. letech náhodně setkaly v přístavu Cruzeiro do Sul, zjistily, že mluví podobným jazykem a sdílejí stejná klanová jména. Noke Koi dnes věří, že s Marúbo tvořili v dávné minulosti jeden národ.

Jazyk, který přežil silnici

Jazyk Noke Koi patří do jazykové rodiny Pano a vyznačuje se výraznou nazalizací. Nová slova vznikají skládáním existujících výrazů nebo přidáváním přípon a osobní zájmena nerozlišují rod.

Pozoruhodná je míra, v jaké se jazyk zachoval. Zatímco většina národů skupiny Pano o svůj jazyk z velké části přišla a mládež jím téměř nemluví, u Noke Koi je tomu naopak — a to přesto, že jedna z jejich vesnic leží přímo u silnice BR-364 nedaleko města Cruzeiro do Sul, se vším vnějším vlivem, který to přináší. Mezi sebou mluví výhradně vlastním jazykem; portugalština je vyhrazena pro komunikaci s okolním světem. Děti se jí začínají učit až kolem sedmi či osmi let a mnohé ženy a starší členové komunity portugalsky téměř nemluví. Méně než polovina populace je v portugalštině plynulá — v amazonském kontextu jde o výjimečný doklad kulturní odolnosti.

Kaučuková horečka a léta rozptýlení

Historie kontaktu s bílým světem začala pro Noke Koi kolem roku 1880, kdy oblast horního Juruá zachvátila kaučuková horečka. Jejich území, bohaté na kaučukovníky, bylo rychle obsazeno brazilskými a peruánskými těžaři. Následovaly takzvané correrias — ozbrojené výpady, jejichž cílem bylo vyhnat nebo vyhladit domorodé obyvatelstvo a uvolnit přístup ke stromům.

Noke Koi se před těmito nájezdy rozptýlili po pralese. Nemohli si zakládat ani vlastní políčka — ta by k nim vedla pronásledovatele — a přežívali lovem a sběrem. Po skončení nejhoršího období, zhruba v prvním desetiletí 20. století, jim nezbylo než pracovat v kaučukovém průmyslu, roztroušeni po jednotlivých těžařských zónách. Vzpomínky na útěky, násilí a odloučení se v rodinách předávají dodnes.

Teprve v polovině 80. let 20. století získali Noke Koi právní záruky na území, kde žijí, a definitivně se vymanili ze závislosti na kaučukových „bosech". Dnes žijí ve dvou územích — na řece Gregório, kterou sdílejí se spřízněným národem Yawanawá, a na řece Campinas. Ani současnost však není bez hrozeb: jejich území čelí opakovaným vpádům nelegálních těžařů dřeva.

Strážci rapé a kambô

Noke Koi patří k národům s nejhlubší znalostí léčivých rostlin v brazilské Amazonii. Jejich nejznámějším příspěvkem světu je rapé — posvátný šňupací prášek z tabáku a dalších rostlin, který v jejich tradici slouží k pročištění mysli i těla, soustředění a duchovnímu spojení. Patřili k prvním, kdo rapé představili světu mimo vlastní komunitu, a jejich směsi jsou ceněny pro svou sílu a autenticitu.

Stejně významná je jejich role u kambô, medicíny získávané ze sekretu žáby Phyllomedusa bicolor. Noke Koi se považují za první národ, který kambô přijal přímo od žáby, a jsou široce uznáváni jako mistři této praxe. V komunitě se tradičně připravuje také sananga a ayahuasca.

Důležité je, že tyto medicíny nejsou pro Noke Koi „produktem" — jsou součástí živé duchovní a léčitelské tradice, kterou se rozhodli sdílet. Každá rodina v kmeni přináší do přípravy rapé vlastní perspektivu a zkušenost, takže jednotlivé směsi nesou rukopis konkrétních lidí, ne anonymní „kmenovou recepturu".

Proč na tom záleží

Příběh Noke Koi není romantickou pohádkou o „nedotčeném kmeni" — je to příběh konkrétního národa, který prošel násilím, vysídlením a ekonomickým vykořisťováním, a přesto si uchoval jazyk, klanovou strukturu a medicínské znalosti. Když dnes držíme v ruce rapé z jejich dílny, držíme výsledek této odolnosti.

Respekt k tomuto dědictví znamená znát souvislosti: vědět, odkud medicína pochází, kdo ji připravil a jakou cestou se k nám dostala. Přímá spolupráce s rodinami a komunitami, které tradici nesou, je jediný způsob, jak zajistit, že užitek z rostoucího zájmu o amazonskou medicínu poplyne především těm, kterým tato tradice patří.